menu
CZ

Seriál z USA: Komunitní zahrada jako způsob integrace

Za poslední tři roky dostalo ve Spojených státech azyl přes 180 tisíc uprchlíků z nejrůznějších zemí světa. Patří mezi ně především Irák, Bhútán, Afghánistán nebo Barma. Tito lidé sem přicházejí v rámci takzvaných přesidlovacích programů nejčastěji po několika letech strávených v uprchlických táborech. V ČR jsme za stejnou dobu udělili azyl okolo třem stům žadatelům. (To je v přepočtu na obyvatele dvě stě krát méně). Jejich integrace do společnosti není vždy jednoduchá, a to i v tradičně multikulturních Spojených státech. Na nové občany zde čeká tvrdá realita amerického života. Jedním ze způsobů, jak ulehčit uprchlíkům proces integrace jsou i komunitní zahrady. Na jednu takovou jsem se začátkem října vypravil. 

Domluvil jsem si schůzku s Rozlynn, která je koordinátorkou dvou komunitních zahrad na „Northside“ ve městě Syracuse, které patří do tzv. „Rust Belt“, tedy skupiny post-industriálních měst na východním pobřeží, které bojují se socioekonomickými problémy. Vlajkovou lodí tohoto „Rezavého pásu“ je zbankrotovaný Detroit. Severní část Syracuse byla zasažena odlivem obyvatelstva a je považována za jednu z chudých a problematických částí. V sousedství můžete vidět mnoho neudržovaných a nebo úplně prázdných domů a obyvatelé z jiných částí Syracuse vás před návštěvou této části upozorní na zvýšenou opatrnost. V posledních letech je to také místo, kde se usazují nově příchozí obyvatelé z jiných zemí, především pak ti, kteří dostali v USA azyl. Isabella Street Garden, jak se navštívená zahrada jmenuje, se rozkládá na proluce ve svahu v okolní zástavbě rodinných domků. Je obehnaná nízkým plotem s brankou, několika modrými plastovými sudy na vodu a šesti dlouhými vyvýšenými záhony, které tvoří samotnou pěstební plochu. Na konci v rohu je pak ještě několik menších záhonků, které vyplňují zbývající prostor.

Rozlynn pracuje jako učitelka angličtiny pro azylanty a zároveň studuje veřejné zdraví na Syracuse University. Tak jako ostatní i ona pracuje pro Syracuse Grows jako dobrovolnice a koordinátorkou této zahrady se stala v minulém roce. Po chvíli zápasení se zámkem na brance mě pouští na zahradu. Zapínám diktafon i kameru a Rozlynn mi začíná popisovat fungování zahrady.

Zahrada vznikla v roce 2009 jako aktivita několika místních neziskových organizací, The Center for New Americans a místní kongregace katolického kostela Nanebevzetí panny Marie, který stojí hned přes ulici. Ta také vlastní pozemek zahrady. „Před zahradou tady byl nevyužívaný prostor se spoustou odpadu, který chtěl kostel nějakým způsobem využít, a tak oslovil neziskovku Nortside Up, se kterou zde spolupracuje, sepsali grant a s dalšími partnery založily zahradu,“ vysvětluje mi Rozlynn. Na založení a provozu zahrady se podíleli také studenti z místní SUNY-ESF (moje hostitelská instituce). Zahrada nejdříve fungovala jako místo pro individuální pěstování jednotlivců a jejich rodin z řad uprchlíků, nicméně ten koncept tady moc dobře nefungoval. V části zahrady stínily okolní stromy a rodiny se nemohly dohodnout, kdo bude kde pěstovat, a tak docházelo k nedorozuměním. „Původně jsem pracovala jako koordinátorka v Karibu Garden, to je sousední komunitní zahrada, která se zorganizovala okolo kurzu angličtiny pro azylanty a její vznik byl i díky tomu velice úspěšný.“ dodává. „A jak to teď tady funguje?“ zajímám se a Rozlynn popisuje změny, které udělali v minulém roce. „Když jsem byla požádána, abych se tady ujala role koordinátorky, tak jsem se potkala se členy zahrady. Byla tam jen jedna původní rodina, jinak to byli všechno noví členové. Popsala jsem jim, jak to funguje v Karibu Garden, že tam pěstujeme a sklízíme komunitně, členové na začátku sezóny dají dohromady peníze na sazenice, domluví se na pracovních dnech a nastaví si další pravidla. Zeptala jsem se jich, jestli to takto taky chtějí dělat nebo chtějí zůstat u původního modelu. Vysvětlila jsem jim výhody a nevýhody komunitního pěstování a oni souhlasili. Sezóna proběhla úspěšně, a tak už i tady pěstujeme komunitně“.

Samotná zahrada je v současnosti spravována Syracuse Grows, která komunitní zahrady a farmy v Syracuse materiálně, finančně i logisticky podporuje. Isabella garden tak, kromě vlastního koordinátora, dostává od Syracuse Grows každý rok čerstvou půdu, dřevěné štěpky, které používají jako podklad do záhonů i mezi ně, a také přístup k vodě v požárním hydrantu. Vše ostatní, jako je nářadí nebo dřevo na vyvýšené záhony dostali darem. Rodiny neplatí žádné členské poplatky, zajišťují si jen sazenice a semena na začátku a v průběhu sezóny.Tenhle rok je ale dostali také darem. Několik rodin z této zahrady je aktivních i na komunitní farmě Salt City Harvest Farm na předměstí Syracuse, kterou také provozuje Syracuse Grows.

Zahrada měla původně 14 členů, respektive rodin, což bylo na zahradu, která nemá ani 200 metrů čtverečních, poměrně hodně. V současnosti zde pěstuje 5 rodin původně z Bhútánu a Etiopie. „Byla zde ještě jedna rodina z Barmy, ale ti se nedávno přestěhovali. Rodiny se nám tady rok od roku mění. Hlavně proto, že lidé seženou práci nebo se odstěhují jinam.“ Doplňuje Rozlynn a přecházím s ní k dalším vyvýšeným záhonům, které přerůstají sytě zelené listy dýně. Ptám se na pěstované druhy zeleniny a Rozlynn začíná vyjmenovávat celý seznam. „Letos tady pěstujeme různé druhy chilli papriček, okru*, kterou tu teď mají nechanou na semena, různé druhy rajčat, cherry rajčátka, lilek, okurky a tady na tomhle záhonu jsme letos měli zelené fazolky. Těch jsme měli neuvěřitelný nadbytek. Jakmile jsme je sklidili, na jejich místo jsme ještě zasadili další rajčata. Támhle jsme měli saláty a tady tohle je ság,“ tak v tibetštině říkají listové zelenině. „A tady máme ještě mangold a tykve. Měli jsme tu také ředkvičky a brokolici. Brokolici nám někdo ukradl, ještě když to byly jen listy,“ naráží na problém komunitních zahrad, který známe i u nás v Praze a dodává: „Ještě bych zapomněla na pigweed* (laskavec), ten Bhútánci zbožňují. Je moc dobrý, ale zelené části se musí konzumovat dřív, než začne kvést. Připravují ji stejně jako my špenát. V jejich jazyce tomu říkají „batu“. Je ho tady hned několik druhů.“ Zahradníci si takto mohou obstarat zeleninu, která je důležitou součástí jejich tradičních pokrmů, ale která není v místních obchodech často k dostání.

Ukradená brokolice mě zaujala, a tak jsem se Rozlynn zeptal na krádeže zeleniny. „Minulý rok jsme okolo zahrady postavili plot“, popisuje, „nejen kvůli krádežím, ale aby se tady zahradníci cítili bezpečněji. Staly se případy, kdy tady na ně ostatní Američané křičeli, že v jejich sousedství nemají co dělat a moc dobře se tu proto necítili. Někteří dokonce přestali na zahradu chodit úplně.“ Popisuje Rozlynn problémy s integrací rodin do místní komunity a vysvětluje mi situaci. „Snažíme se tady vytvářet dobré vztahy se sousedy. Když pracujeme na zahradě a máme něčeho nadbytek, třeba letos zelených fazolek, tak to rozdáváme kolemjdoucím a zároveň s nimi mluvíme a odpovídáme jim na otázky okolo zahrady. Bylo tu taky pár případů, ještě než jsme tu měli plot, že sem někdo přišel a začal sklízet. Snažíme se to řešit vysvětlováním toho, jak zahrada funguje a že se může zapojit kdokoli ze sousedství, ale musí na zahradě odvést nějakou práci a až potom si může sklidit část zeleniny.“ Bohužel v téhle čtvrti byly v minulosti problémy například s ilegálními dětskými imigranty ze Střední Ameriky, a tak jsou tu někteří vůči přistěhovalcům citliví. Pozitivním příkladem činností jako je komunitní zahrada se Rozlynn a místní neziskové organizace snaží toto napětí a předsudky zmírnit.

Zahradničení, práce v kolektivu a obstarávání si čerstvých potravin v nové zemi má pozitivní vliv především na samotné zahradníky, vysvětluje mi Rozlynn a dodává, že vytváření a udržování sociálních vazeb je podle ní ten největší přínos zahrady. Je potřeba si uvědomit, že uprchlíci z těchto zemí si sami doma nebo i v uprchlických táborech něco pěstovali a že pěstování a příprava tradičních pokrmů je důležitou součástí fungování jejich rodin a naplňování tradičních rolí jednotlivých rodinných příslušníků.

Rozlynn mi na závěr ještě popsala jeden konkrétní případ muže z Iráku, který na zahradě také pomáhá. „On nám tu pomáhá, i když pěstování zeleniny nemá rád. Nějaký čas žil v Nepálu, a tak se i trochu domluví s ostatními a ti ho vždy přemlouvají, aby tady s nimi trávil víc času. Celá jeho rodina byla v Iráku zabita a on je z toho evidentně hodně deprimovaný a pořád jen sedí doma. Říká, že když s námi pracuje venku na zahradě, tak v ty dny nepotřebuje brát své léky na nespavost. Podle mě je právě tohle ten typ věcí, který je na té zahradě nejdůležitější. Nejen materiální užitek z vlastní zeleniny, ale i sociální vazby.“

Slideshow ze založení zahrady:

*Okra pochází z Afriky a Asie. Její zelené oplodí, které vypadá trochu jako hranatá paprika, se používá jako vařená, dušená nebo nakládaná zelenina do různých pokrmů.

*Pigweed je obecný anglický název pro různé druhy amarantu, česky laskavce. U nás známe například amarantovou mouku, která se mele ze semen této rostliny.

Autor: Jan Richtr, stipendista Fulbrightova programu (richtr.jan@gmail.com)

Autorem článku je Veronika

Podobné články
Veronika Makovská
07.06.2015

Při cestování po Spojených státech jsem se několikrát zastavil i v kanadském Torontu, které je v rozvoji městského zemědělství jedním ze severoamerických lídrů. Nejenže mají již mnoho let samostatnou městskou radu pro ... Číst dál >

Veronika Makovská
12.09.2012

Víte, že bioodpad tvoří až 40% odpadu z domácností? Přijďte se na vlastní oči přesvědčit, že kompostovat bioopad v městských domácnostech je snažší, než kdy předtím. Bioopad lze dále zpracovávat a efektivně využívat a to i ... Číst dál >