Už k nám přišlo zimní období a to pro vermikompostáře, kteří mají umístěné vermikompostéry venku na balkonech, zahrádkách nebo vnitroblocích znamená uklidit je do teplejších místností. Chtěli bychom vám shrnout a podělit se o pár zásad, jak s vermikompostérem pracovat, pokud ho máte umístěný v bytě, aby váš vzájemný vztah zůstal v pozitivní symbióze.
Jak je to s teplotou?
Naši žížalí mazlíčci mají nejraději teplotu kolem 20°C, při této teplotě středomořského jara jsou nejaktivnější a nadšeně se rozmnožují. Naopak to, že je žížalám zima poznáte jednoduše podle toho, že vám neubývá odpad ve vermikompostéru, protože nepracují a díky chladu hibernují. Domácí vermikompostéry, které většinou nejsou zateplené, musí na zimu do interiéru, jinak by promrzly. Jedině, že byste vyzkoušeli radu, která se k nám nedávno dostala, a to je vermíku obléknout na zimu 2 svetry. Kdo má vermík v bytě celoročně, tohle samozřejmě neřeší a jede si dál svůj vermi-jazzíček v bytě zvesela dál. Teplota ve vermikompostéru by neměla klesnout pod 5°C. Ten z vás kdo má sklep nebo spíž, kam může vermikompostér umístit, si s tím nemusí dělat moc velkou hlavu. Pro ty z nás, kteří takové možnosti nemají, je jedinou možností přemístit naše domácí mazlíčky do obýváků, chodeb nebo koupelen, které s námi na pár měsíců budou sdílet. S touto variantou se mohou objevit obavy typu, zda nám to nebude narušovat naši domácnost třeba nežádoucím zápachem nebo muškami octomilkami.
Zapáchá vermikompostér?
Jak už bylo řečeno v jednom z našich článků Vermikompostovací FAQ, pokud se dělá proces kompostování správně, tak vermikompostér nezapáchá, ba naopak, může mít hezkou a příjemnou vůni. Je třeba si uvědomit, že se jedná o přírodní proces během kterého dochází k hnití a rozkladu organických částí, proto je třeba počítat s tím, že pokud vermikompostér otevřeme, je přirozené cítit specifickou vůni, která se ale ihned ztratí. Mimo zápachu se nám ve vermikompostéru mohou zabydlet již zmíněné malé mušky octomilky, smutnice nebo koutule neboli odpadové mušky, kterým se v prostředí vermikompostéru velice líbí a to nejen z důvodu dostatku potravy, která obsahuje cukry, ale také z důvodu klimatického prostředí, které je ideální k jejich rozmnožování a kladení vajíček. I v tomto okamžiku se jedná o přirozený proces, ve kterém mají mušky svojí roli.
Pokud vám vermikompostér zapáchá, plesniví a vyletuje z něj velké množství octomilek, je pravděpodobně něco v nepořádku. V tuto chvíli je potřeba se zaměřit na to, jaký bioodpad tam vkládáme a v jaké formě. Dali jsme pro vás dohromady několik rad, jak předcházet některým nepříjemnostem nebo jim úspěšně čelit, pokud už vypukly. Samotné tipy a rady jsme sami otestovali a setkali se s nimi na vlastní kůži během naší kompostovací praxe.
Jak na nežádoucí mušky ve vermikompostéru?
Pilinová terapie
Na léčbu onemocnění, při kterém vermík trpí lehkým zápachem a výskytem octomilek, se nám osvědčila metoda prosypávání obsahu dřevěnými pilinami, které se dají snadno sehnat v chovatelských potřebách nebo případně pokud někdo z vás má ve svém okolí truhláře nebo řemeslnou dílnu, kde pracují se dřevem, tak se pro vás malé množství určitě najde. To, že obsah zapáchá, je známkou toho, že žížaly nestíhají zpracovávat potravu a dochází k nežádoucímu hnití a plesnivění. Piliny mají dezinfekční účinky a dobře absorbují vlhkost, což je prospěšné a dojde k upravení poměru uhlíku (C) a fosforu (P), kdy se poměr C výrazně zvýší a dojde k upravení pH, takže jak platí staré dobré pravidlo “přiměřeně”. Čerstvě vložený odpad lehce pilinami popráškujte, případně lehce zahrňte již vzniklým kompostem. Pozor ale na časté přehrabávání, které se také žížalám nelíbí z důvodu narušení jejich prostředí, ve kterém mají vybudované chodbičky případně nakladená vajíčka.
Zamrazení organických zbytků
Jako další nepříjemný problém mohou být již zmíněné mušky octomilky nebo smutnice. Nejsou pro nás nijak nebezpečné z hlediska přenosu nemocí, ale jsou prostě jenom otravné, obzvlášť pokud jsou v převaze. Rychlost, jakou se množí, je obdivuhodná oproti našim ničícím technikám, které bych občas spíš označila za zoufalé. Tyto mušky se nám nejčastěji dostanou do kompostu již nakaženými zbytky z ovoce a zeleniny, na kterých jsou nakladená vajíčka. Proti tomu, aby se vajíčka ve vermikompostéru vylíhla, existuje několik rad. Předtím, než je vhodíme do vermikompostéru, tak můžeme zbytky nechat na 24 h zamrazit nebo naopak je strčit na pár minut do mikrovlnné nebo klasické trouby, čímž vajíčka zničíme.
Aplikace mucholapky
Další nástrahou může být aplikace mucholapky. Ta může být po domácku vyrobená z pet lahve, do které uděláme pár drobných otvorů, nalijeme sladký sirup co mušky přiláká, a umístíme v blízkosti vermikompostéru. Mušky do ní vlítnou, ale už nenajdou cestu ven a v lahvi se utopí. Je tady také možná varianta klasické mucholapky, kterou je dobré umístit přímo nad vermikompostér. Mušky se objeví pokaždé ve chvíli, kdy odklopíme víko, proto je dobré mít mucholapku umístěnou co nejblíž. Zde jsou dva recepty, jak si připravit nástrahu doma. Do malé sklenice, např. od přesnídávky, dejte 3 polévkové lžíce vody, polévkovou lžíci octa, čtyři kapky jaru na nádobí a trošku pekařského droždí. Nádobu umístěte na povrch podestýlky. Další možná varianta je umístit na dno sklenice kousek banánu. Udělejte kornout z papíru a připevněte ho ve sklenici špičkou dolů. Co se osobně mě osvědčilo jako efektivní lapač na octomilky je vložení trošku nahnilého jablka do skleničky, udělat kornout z papíru, aby se mušky nedostaliy ven a můžete jenom číhat, kolik se vám jich tam nastěhuje.
Zavadnutí organických zbytků
Další z možností jak předejít tomu, aby se nám mušky nedostaly do vermikompostéru, je nechat zbytky pár dní oschnout (zavadnout) na lince nebo za oknem, tím se nejen stanou méně atraktivní pro mušky, ale vysuší se nakladená vajíčka, čímž se zničí. Je dobré misku s odpadky zakrýt utěrkou nebo pokličkou. Pokud tak neučiníte, obsah přiláká jiné mušky.
Aplikace novinového papíru
Aplikace novinového papíru na povrch a zakrýt tím vložený odpad, čímž částečně zamezíme tomu, že mušky odpad ucítí a bude pro ně atraktivní. Obecně platí pravidlo vermikompostér co nejméně otevírat nebo ho nechat odkrytý. K našemu údivu stačí pouze pár minut a už můžete pozorovat přítomnost malých náletníků.
Prospěšní pavouci
Jeden velmi humánní typ bez výrazně lidského zásahu jsme získali od slečny na jedné akci, která do vermíku a jeho okolí umísťuje doma vyskytující se pavouky, kteří mušky redukují. To je cool!
Prevence nadevše
Jak se vždy a při všem říká “prevence je nadevše” a u kompostování tomu není jinak. Jak zabránit vniknutí nebo naopak vylétnutí mušek z vermikompostéru může být aplikace prodyšné tkaniny (netkané textílie) mezi každé patro. Tkaninu odhrnujeme pouze ve chvíli, kdy chceme do vermikompostéru vložit další odpad. Pokud je výskyt mušek vysoký, je také varianta celý vermikompostér do této tkaniny zabalit. Je potřeba myslet na to, že je nutné se do vermikompostéru minimálně jednou za 14 dní podívat, dodat odpad pro žížaly a případně lehce zavlažit rozprašovačem.
Na závěr bych chtěla shrnout fakt, že kompostování je přírodní proces a s tím je nutné počítat a nepropadat panice, pokud výsledek na začátku není takový, jaký jste si představovali. Důležitá věc je, že je to také proces, který potřebuje čas a svůj prostor, ale také péči a údržbu, aby vznikl kvalitní produkt, kterým je kompost nebo žížalí čaj. Buďte trpěliví, nebojte se zkoušet, testovat a sdílet nové poznatky z vaší vermikompostovací praxe. My jsme rádi, že Vás toto téma zajímá, baví a chcete se mu věnovat nejen pro svůj dobrý pocit, ale hlavně pro naše životní prostředí, kterému tím ulevíme z pohledu využití techniky a prostředků na zpracování směsného odpadu. Pokud máte ověřenou svoji jinou metodu nebo tip, který by jste chtěli s námi sdílet, neváhejte nás kontaktovat, rádi se dozvíme nové věci z praxe, které můžeme předat dál.
Parazitické hlístice
Nově v boji s octomilkami testujeme i parazitické hlístice od firmy Biocont Laboratory. Tyto mikroorganismy čichem vyhledávají larvy mušek, které zahubí, a ještě namnoží svůj likvidační pluk, dokud nevymýtí všechny. Většině uživatelů opravdu fungují, tak vyzkoušejte!
Autorky: Andrea Šustrová a Soňa Valčíková
