Proč zrovna Andernach? Pro pěstování a také pro sběr volně rostoucích potravin mám slabost. Proto jsem se včera vrátila z procházky s hrstí posledních ostružin a před týdnem s taškou plnou jedlých kaštanů. Proto také své studium na České zemědělské univerzitě zaměřuji na komunitní zahrady. A proto, když jsem se dozvěděla o existenci jedlých měst, vydala jsem se je v létě prozkoumat. Navštívila jsem dvě z nich a o zážitky se s vámi podělím ve dvou krátkých reportážích.
Jako první jsem začátkem července navštívila německé město Andernach, které má přibližně třicet tisíc obyvatel. Rýn, na jehož břehu se nachází, vytvořil v okolí velký kaňon v současné době pokrytý lesy. Při příjezdu vlakem tak budete okouzleni pohledem z okýnka.
S nápadem netradičně obměnit městskou zeleň přišel místní radní Lutz Kosack a v roce 2010 byl projekt osázení města jedlými rostlinami zahájen. V současnosti zabírají jedlé záhony jednu třetinu plochy veškeré městské zeleně. Můžete na ně narazit na různých místech. Při procházce kolem Rýna můžete obdivovat luční květy a pozorovat ovce. Při promenádě centrem města, které je z velké části určeno jen pro pěší, si můžete ve vyvýšených záhonech nasbírat bylinky na čaj. Vyvýšené záhony jsou často tematicky rozdělené podle regionu původu bylin, vy si tak můžete připravit lahůdky například italské, francouzské, dokonce i asijské kuchyně s čerstvě utrženými bylinkami. Každý záhon je opatřen seznamem bylinek, které v něm rostou, případně informacemi o jejich možném využití.
Projdete-li celým centrem, až ke zřícenině hradu, naleznete v jeho příkopech další záhony, ale také kurník se slepicemi. Po zdech bývalého opevnění se pne vinná réva, pod ní rostou dýně, zelí, brokolice, fazole. Každý záhon je opatřen cedulkou informující o tom, zda je již ten správný čas na sklizeň nebo zda je ještě třeba počkat. V době mé návštěvy byl správný čas na sklízení brokolice, a tak jsme si společně s mou místní průvodkyní obstaraly úžasnou večeři. V rohu areálu, který není nikterak oplocen, stojí hmyzí domeček. Opravdu se zde důkladně snaží o zachování biodiverzity a pěstují i tradiční odrůdy.
Další jedlé záhony jsou nedaleko historické „kulaté věže“ stojící na druhé straně centra města. O tyto záhony se občas starají děti ze školky sousedící se záhony. Zde se vaše oko potěší lučními květinami a vy si zamlsáte na jahodách, malinách či rybízu, ostatně proč si odsud nepřinést domů salát k večeři?
Vzdělávání dětí a zapojení mládeže vidí organizátoři jako velmi důležité, proto založili i pojízdný školní záhon, který přijede vždy, když si ho škola objedná. Děti, a nejen ty, si díky záhonům lépe uvědomí přírodní koloběh a změny během roku, období setí, růstu a sklizně. Jedním z cílů projektu je zapojení místních komunit, dokonce díky němu získalo dvacet dlouhodobě nezaměstnaných práci. Z počátku byli radní k nápadu skeptičtí, obávali se vandalismu a zbytečných investic. Nic podobného se však nestalo a investice se opravdu vyplatily!
No a poslední jedlé záhonky potkávám cestou na vlakové nádraží.
Jedlá města navštívila Markéta Mikovcová v rámci svého výzkumu Udržitelných městských potravinových systémů díky podpoře IGA ČZU.
