Pařížská čtvrť La Chapelle se netěší té nejlepší pověsti, je v ní spousta shonu, hluku, vůní, barev, exotických krámků, bazarů, nechvalně se však proslavila krádežemi a obtěžováním na ulici. Výraznou architektonickou dominantou této části Paříže je nadzemní dráha metra, tyčící se na kovové konstrukci ve stylu stavitele Gustava Eiffela. Když to vše smícháte dohromady, dostanete prostor se zajímavým potenciálem, kde se radnice rozhodla pro změnu zaběhnutých zvyklostí. Tak jsme se seznámili s projektem Les Fermiers Généreux.
Beton je tady a beton je i tam
Na první dobrou nám nedošlo, že už jsme to našli. Všimli jsme si skupinky lidí a palet na ostrůvku mezi vcelku rušnými ulicemi. Až když jsme přišli blíž, zaostřili jsme na vyvýšené záhony. To je ono. Vstoupili jsme do otevřené branky a chvíli jen tak zkoumali, co tu všechno je, vlevo kompostéry, támhle stromky, většina plochy zatím jen zavežená substrátem. Oslovili jsme slečnu v montérkách, abychom se o tom místě dozvěděli něco víc.
Ovocný strom? Jasně!
Zoé je z organizace Vergers Urbains (pod ně projekt Les Fermiers Généreux spadá). Za hlavní cíl si stanovila vytvářet jedlá města, tedy vzhledem k centralizovanému záběru jedlou Paříž, a to s aktivním zapojením jejích obyvatel a institucí. Nejvhodnějším prostředkem, jak změnit pohled na městskou zástavbu, jak podnítit sousedská setkávání, jak podpořit ekosystém, anebo jak bojovat proti stále se zvyšujícím teplotám ve městech, je pro ně ovocný strom. Jak prosté. Tady v La Chapelle plánují mít školku ovocných keřů a stromů, které chtějí využívat ve svých dalších projektech. Na konkrétní realizace této organizace se mrkněte sem. Není to inspirativní?
Projektová výzva Pariculteurs
Projekt Les Fermiers Généreux uspěl v rámci městské výzvy Pariculteurs 2019. V plánu mají obydlet 665 m2 v místech, která radnice zcela vyklidila, kde odstranila veřejné záchodky a vyčistila prostor tak, aby mohl znovu ožít, a to jinak. Kromě komunitní zahrady a kompostéru tu vyroste kavárna, dílna, semínkovna nebo třeba kuchařský ateliér. Radnice poskytla pozemek (za 250 € na rok), stejně jako nezbytný materiál na realizaci komunitní zahrady (dřevo, zeminu, kompostér). Další finanční podporu nemají. Toto je však jen jeden projekt z mnoha, který asociace Vergers Urbains zaštiťuje. Prostor si na sebe snad trochu vydělá prodejem stromků či pronájmem zázemí v nedalekých kontejnerech.
Jedna jablůňka povídala
Zahrada je zatím rozestavěná. Kompostér instalovali týden před naší návštěvou. Záhony stojí přímo na zpevněné asfaltové ploše a tyčí se zhruba do výšky 30 cm. Některé záhony ještě čekají na zeminu, na jiných již raší fazolky, česnek, len, hořčice, to vše má prozatím obohatit jinak sušší zeminu. Teď jsou tedy ve fázi propagační, kdy je nejdůležitější, aby se lidé bydlící v sousedství o projektu dozvěděli a osmělili se do zahrady přijít. Podpora radnice spočívá i v propagaci schválených projektů v jejich měsíčním Newsletteru, což má pro takovéto organizace významný dosah. Les Fermiers Généreux mají svůj profil na Facebooku. Rádi by ale ještě zapracovali na místní informovanosti – ukázat zřetelně, že tady kompostují, že tam mají ovocné stromky, že támhle si můžete uvařit.
Nejdřív zaškolení, potom zábava
Zoé prostor zahrady, která je spíše symbolicky obehnána dřevěným plotem, otevírá pro veřejnost každé úterý a jednou za dva týdny i v sobotu. Zajímalo nás, jestli kompostování chtiví sousedé mají ke kompostéru přístup i mimo tento vyhrazený čas. Prozatím ne. Kompostér, který má u dna zabudovanou mříž proti vniknutí hlodavců, je dimenzovaný pro 30 domácností, které se mohou ke kompostování přihlásit. Ty budou postupně zaškoleny v tom, co do kompostu patří a co ne, a zároveň budou kolegové z asociace kontrolovat reálný obsah kompostéru. Když vše půjde hladce, zaregistrovaným kompostářům se prostor zpřístupní i mimo otevírací dobu zahrady. Vzniklý kompost pak budou moci využívat. A jak to bude s pěstováním? To bude možné za roční poplatek 10 – 15 €, ale jak Zoé sama zdůrazňuje a rozhazuje u toho rukama všemi směry, všechny zájemce upozorní na vyšší míru znečištění v tomto místě.
Mají takové experimenty smysl?
I když si po chvilce uvědomíte, že stojíte mezi dvěma rušnými ulicemi, pod nadzemní dráhou metra a nad využívanou železniční tratí, že stromky mají k dispozici jen desítky centimetrů zeminy a že chvíli potrvá, než místní obyvatelé znovu zabydlí své nejbližší okolí, nemůžete se zbavit pocitu, že i tak to všechno dává smysl. I kdyby nakonec čas ukázal, že v těchto podmínkách líska nevyroste, je to další cenná zkušenost a zvyšování povědomí místních o tom, že pěstovat a kompostovat se dá i ve městě.
