Dramatický nárůst obezity a cukrovky je v USA snad největším problémem veřejného zdraví. Ještě více se tento problém týká původních amerických obyvatel. Podle amerického ministerstva zdravotnictví jsou indiánské děti ohroženy cukrovkou druhého typu až devětkrát více než bílé děti.
Počet mladistvých indiánů s diagnostikovanou cukrovkou se za posledních dvacet let více než zdvojnásobil. Více jak dvojnásobný je také nárůst cukrovky v dospělé indiánské populaci. V případě obezity jsou čísla podobná. Téměř třetina indiánských dětí je obézních. Příčinou je jednak změna životního stylu a nedostatek pohybu, ale především nezdravý jídelníček s velkým množstvím cukrů a tuků. Osvěta zdravého způsobu stravování skrze tradiční plodiny a obnova vztahu k půdě jsou důležitými aspekty pro zvrácení tohoto trendu nejen v komunitách původních amerických obyvatel.
Asi 30 mil na jih od Buffala po dálnici číslo 20 leží indiánské území Cattaraugus New Yorského kmene Seneca. Setkal jsem se tady s Kenem Parkerem, manažerem projektu Food Is Our Medicine, který mimo jiné propaguje návrat původních druhů rostlin do zahradnické a krajinářské praxe v USA. Ken mi poskytl rozhovor, ve kterém popsal jejich aktivity, výzvy a vize celého projektu. Zde je stručné shrnutí.
První zahradu realizovali před dvěma lety u zdejšího komunitního centra. Zahradu tvoří patnáct vyvýšených záhonů. O ty se starají jednotlivci nebo jednotlivé skupiny. Nejde tedy o komunitní pěstování v pravém slova smyslu. Účelem zahrady je především motivovat místní lidi k zahradničení a pěstování vlastní zeleniny a demonstrovat, jakým způsobem toho mohou dosáhnout za použití permakulturních přístupů. Neomezují se ale jen na zeleninu. Pěstují i rostliny pro tradiční medicínu a ceremoniální účely. Jeden záhon v zahradě je určen pro původní druhy trvalek, které zároven lákají opylovače. Na zbytku se pak pěstuje zelenina.
Zakládání zeleninových zahrad je součástí komplexního přístupu pro oživování tradičních znalostí v rámci zdejší komunity a ukazování cest pro udržitelnější a zdravější způsob života. Do pěstování je zapojeno také samotné komunitní centrum, místní děti nebo i zastupitelé indiánské samosprávy z nedaleké kancelářské budovy.
Přesto, že se zahradou začali teprve minulý rok, pomohli v rámci zmíněného projektu realizovat ještě několik dalších zahrádek. Například pro místní dětské vzdělávací centrum, ale na sousedním indiánském teritoriu. Díky aktivitě projektu vzniklo během dvou sezón dohromady okolo 35 vyvýšených záhonů.
Zahrady ale nejsou jedinou aktivitou, kterou se zde snaží zlepšit místní potravinový systém. V rámci roku pořádají mnoho dalších akcí. Od promítání tématických filmů pro místní komunitu a pořádání sportovních akcí pro děti, přes různé workshopy o zahradničení, zavařování či semenářství, až po aktivní tvorbu potravinové politiky a zapojování dalších aktérů do tvorby udržitelnějšího potravinového systému. Místní indiánské kasino například dodává kuchyňský odpad ke kompostování na místní farmu.
Hlavním cílem projektu Food Is Our Medicine je tedy nakonec vytvořit funkční a udržitelnou potravinovou politiku pro celé indiánské teritorium. Ta by mohla komplexně řešit některé problémy indiánské komunity a současně vzdělávat novou generaci v tom, jak žít zdravě a jak udržitelně využívat půdu i další přírodní zdroje a navázat tak na tradice svých předků.
Autor: Jan Richtr, stipendista Fulbrightova programu (richtr.jan@gmail.com)
