Jak uzavírá cyklus jídla ScioŠkola v Dejvicích? Vyzpovídali jsme průvodkyni Helenu Maternovou
V našem projektu Uzavřený cyklus jídla do škol ukazujeme, že kompostovat, pěstovat i vařit bez plýtvání je snadné i ve vzdělávacích institucích. Tentokrát jsme zavítali do ScioŠkoly v Dejvicích. Tady totiž žádná slupka nepřijde nazmar! Náš lektor Petr Jermář vyzpovídal průvodkyni Helenu Maternovou, která nám prozradila, co dětem kompostování přináší a jak to u nich funguje.
Slyšel jsem, že tady kompostujete a zajímalo by mě, jak to u Vás ve škole funguje? Zapojují se i děti? A nezůstává příliš mnoho práce na učitele?
Ano, ano. Učitelé s tím vždycky musí začít a děti pro to nadchnout. Máme ale hodně dětí, které znají kompostování z domova, takže děti přeberou iniciativu rychle. Důležitý je vždycky začátek, kde se nám osvědčilo pozvat třeba nějaké hosty, aby to děti zaujalo. Když už pak vermikompostér nebo bokashi nádoba ve škole je, děti relativě rychle vytvoří zájmové skupinky a začnou se o to starat.
To zní skvěle. Kdo se tedy o vermikompostér stará?
V letošním roce jsme celý projekt rozjeli znova, protože vermikompostér přes pandemii nepřežil a na zahradní kompost jsme neměli místo. Do teď jsme tedy měli hnědou popelnici, na kterou byly služby. Ve škole pak máme orgán školního shromáždění, kam zástupci jednotlivých tříd přináší podněty. To se nám velmi osvědčilo, protože děti často přijdou s originálními a funkčními řešeními. Navíc to, co si děti vymyslí samy, to pak mají větší ochotu dodržovat. Jak tedy bude fungovat obsluha nové bokashi nádoby, vermikompostéru a kompostu, vymyslí děti v rámci tohoto školního shromáždění.
To mě přivádí na další otázku. Co může podle Vás dětem kompostování do výuky přinést?
Je to velmi komplexní záležitost a každé dítě si v tom najde svoje. Někoho fascinuje, že je ve vermikompostéru spoustu mikroorganismů, někoho zase fascinuje, že si z toho může vypěstovat jahody. Někomu se to hnusí a ten se pak prostě nezapojí. S tím nic dělat nejde. Spoustu dětí to zaujme a přinesou novou myšlenku třeba domů nebo už bioodpad doma třídí a přijde jim to normální. Dokonce za mnou děti samy chodí a hlásí se dobrovolně do projektů zaměřených na kompostování. Přijde mi důležité, že děti začnou přemýšlet v komplexních cyklech a zamýšlet se nad nadbytkem věcí a následného odpadu.
Ještě mě k tomu napadá. Máte na škole i kurzy vaření?
Ano, u nás hodně věcí funguje přes projekty. Také máme gurmánskou kolej, kde se společně průběžně vaří a připravuje se občerstvení na různé společenské akce. V rámci jednoho projektu jsme pak třeba dělali vaření ze zbytků. Kuchyňka je tady v otevřeném prostoru, takže se využívá a vaří se v ní velmi často.
Pochopil jsem, že tu vlastně nemáte učitele, ale průvodce. Jak se Vám daří třídit bioodpad mezi průvodci?
To je dobrá otázka. Spoustu z nich je zapálených, věnuje se tomu hodně i ve svém volném čase, ale spoustu lidí to zase nezajímá. Nejsme všichni úplně zelení.
Myslíte si, že když vedete děti od útlého věku ke kompostování a k myšlence, že třídit bioodpad je normální, může to mít později nějaký dopad na jejich život?
To doufáme. Naše idea je taková, že člověk sám za sebe tvoří nějakou část společnosti a může tak ovlivnit další skupinu lidí. Máme tady model kompetenčního učení, kde není cílem naučit se přesně, které mikrorganismy jsou v Bokashi nádobě, ale spíš ty principy. Naučit se třeba v tomhle tématu převzít iniciativu a ovlivnit dál své okolí. Funguje to i u malých dětí. To mi přijde úžasné.
Líbí se nám, že dětem dáváte prostor se vyjádřit a předáváte jim i část zodpovědnosti. Na otázku, jestli je tu nějaký kontrolor, který dohlíží na to, že se bioodpad třídí, nám děti odpověděly, že za to má zodpovědnost každý sám.
Měly úplnou pravdu. Spoustu lidí slupku prostě nevytřídí. Třeba jim to připomene kamarád nebo taky ne. My dospělí to nekontrolujeme. Je to prostě možnost a máme tu hodně uvědomělých dětí, které to zajímá.
Máte ještě nějaké další plány do budoucna? Například co budete dělat s hotovým kompostem?
Ano, to mi přijde důležité. Nemáme sice žádný školní pozemek, ale děti, které chodí do družiny nebo školního klubu, obdělávají smluvený pozemek kousek od školy. Pěstují si tam vlastní dýně, cukety nebo třeba kukuřici, takže už mají něco, co můžou sníst. To má na ně ještě mnohem větší dopad. Díky tomu, že teď budeme mít vlastní hnojivo z vermikompostéru, tak to budeme moci propojit. To mi dává smysl a hlavně to dává smysl dětem.
Kompostujte i ve vaší škole! Napište nám na info@kokoza.cz. Rádi vám poradíme, jak na to.
Chcete další inspiraci? Rozhovor s Helenou Fehérovou, vedoucí školní jídelny v ZŠ Kunratice, najdete ZDE.
Projekt Uzavřený cyklus jídla do škol je financován hlavním městem Praha. Děkujeme
