Na tohle setkání jsme se hodně těšily. Takové kompostovací rande naslepo, které jsme si domluvily přes e-maily. Co to asi bude za člověka? A kde je tady ta komunitní zahrada, když je všude jen beton a obrovské paneláky? A v tom už přichází Jean-Jacques Fasquel, francouzský mistr kompostář. Vede nás chodbou do útrob paneláku a najednou stojíme uprostřed bujné zahrady ve vnitrobloku společně se slepicemi.
Jak to všechno začalo?
Na počátku všeho byla touha jednoho muže po změně. Stal se konzultantem udržitelného rozvoje, vyučil se mistrem kompostářem a chtěl zpracování organického odpadu zpřístupnit nejen svému nejbližšímu okolí. A tak se na pozemku mezi paneláky, v místě opuštěného dětského hřiště, instalovaly 3 nádoby na kompost, které položily základ komunitní zahrady Jardin Santerre. Bylo to v roce 2008. Tehdy Paříž ještě neměla systém sdílených kompostérů, ani tuto přírodělibou činnost nepodporovala do takové míry, jako dnes. Tento projekt byl vůbec prvním komunitním kompostérem v hlavním městě módy. Začínalo zde kompostovat 20 místních rodin. Testovali i různé otočné kompostéry, ale nebyli s nimi tak spokojení, jako s klasickými nádobami. Jak kompostují dnes se můžete podívat v našem článku Seznamte se, mistr kompostář.
A pak byla zahrada
V původním projektu, částečně podporovaném městem i regionem, který Jean-Jacques sepsal, bylo kompostování na prvním místě. Komunitní zahrada měla přijít až v druhé fázi. Měl přislíbeno od majitele pozemku, že naveze zeminu a jiný potřebný materiál. Ale ani po roce se nic nedělo. Tak obyvatelé dva roky po rozjetí společného kompostování upravili pozemek sami, překopali jeho část, navezli na ní vlastní kompost a vytvořili záhonky. Přesněji 45 záhonků, protože zájem o sdílenou zahradu rostl. Je krása vidět uzavřený cyklus jídla v praxi.
Kachny, kachny, teda slepice, slepice
O nádherně vypasené opeřence se stará 15 rodin. Mají rozpis směn po 3-4 dnech, takže na každou rodinu připadne zhruba jedna služba za dva měsíce. Když jste na řadě, musíte vyčistit DIY kurník s automatickým otevíráním vrátek, nakrmit slepice, dát jim čistou vodu a odměnou vám jsou domácí vajíčka ze sídláku. Výběh mají dostatečně velký, ale za přítomnosti některého za zahradníků se můžou proběhnout i po zahradě. Když jsme se zeptali, jestli byl někdo proti tomu, aby chovali ve vnitrobloku slepice, odpověď byla předvídatelná, tak známá všem, kdo chtějí inovovat. „Samozřejmě! Byli to ti stejní sousedé, kteří byli proti umístění kompostérů.“ A nebyli to jen někteří sousedé, ale i obyvatelé vedlejšího domu. Protože se děti chodily zpoza plotu dívat na slepičky a šlapaly přitom na trávník, obestavěli výběh slepic ze své strany vysokým neprůhledným plotem.
Komunitní zahrada feat. sociální bydlení
To, co komunitní zahradě Jardin Santerre opravdu nechybí, je kontext a provázanost na všech úrovních. Nejen, že se tu pěstuje tak, že si z toho několik rodin může v sezóně uvařit polévku a je tady několika komorový kompost, kam se 80 rodin naučilo nosit svůj bioodpad. Ale je to také prostor, který slouží obyvatelům sociálního bydlení – mohou zde trávit čas, setkávat se a relaxovat.
Jak rozvíjet komunitu
Každým rokem místní vymýšlejí nové a nové aktivity a mini projekty, aby svou „Svatou zemi“ (fonetický překlad názvu Santerre) rozšířili, udrželi, oživili, zkrášlili. K záhonkům přibylo jezírko, vstupní mostek je zdoben uměleckým ztvárněním názvu zahrady, plot je prostorem pro výstavu fotografických portrétů místních obyvatel, ilustraci zahrady vybartroval Jean-Jacques za med, protože zahrada už je útočištěm nejen slepic, ale i včel. A v sezóně tu mívají komunitní „Aperol kompost setkání“, spojené s brigádou na zahradě, což bychom rádi integrovali i do našich zahrad.
