Jak správně kompostovat - správná skladba či teplota kompostu

Kompostovací příručka

Správně fungující kompost není jen náhodné seskupení organických zbytků, jak by se mohlo na první pohled zdát. Tato hromada má svoje pevná pravidla, která podporují proces rozkladu a přeměny biomateriálu na kompost. Kdo by chtěl kompostovat jen posečenou trávu ze svého anglického trávníku, kvalitního kompostu se nedočká. Mezi základní aspekty správného kompostování patří vhodná skladba a složení materiálu, který na kompost dáváte, vlhkost, teplota, vzduch (kyslík) a pravidelné promíchávání.

Co do kompostu patří a co ne?

zbytky ovoce a zeleniny

kávová sedlina a čajové lístky

zbytky květin a rostlin

zemina, posečená tráva, listí

ruličky od toaletního papíru,
plata od vajíček

dřevní štěpka, větve, hobliny,
kůra

masné zbytky

mléčné výrobky

Na co se nás často ptáte?

Nemine den, kdy by nám v e-mailové schránce, na facebooku nebo ve sluchátku nepřistál alespoň jeden dotaz spojený s kompostováním. Máte o tohle důležité téma zájem, což nám dělá obrovskou radost. Stejně jako pomáhat vám řešit všechny možné kompostovací zapeklitosti. Pěstování, kompost a žížaly jsou hobby, které si člověk nejlépe osvojí vlastní zkušeností, ale dobrá rada se vždy hodí.
Na kompost patří všechny organické zbytky rostlinného původu, tedy veškeré slupky od ovoce a zeleniny, čajový sáček, kávová sedlina, ruličky od toaletního papíru či plato od vajíček. Na kompost nepatří materiály živočišného původu, to znamená maso, kosti a mléčné výrobky. Mohou totiž obsahovat patogenní látky. Důležité je materiály míchat tak, abychom podpořili správný poměr uhlíku (C) a dusíku (N). Kompostování pak bude probíhat, jak má a vznikne kvalitní kompost. Uhlíkaté materiály jsou suché, dřevnaté, hnědé materiály jako například dřevní štěpka, větvičky, piliny, proložka od vajíček nebo ruličky od toaletního papíru. Suché materiály, jako je štěpka či větvičky, pomáhají také v kompostu vytvářet pěknou strukturu. Dusíkaté materiály jsou naopak ty šťavnaté, zelené, čerstvé, jako je posekaná tráva, slupky od ovoce a zeleniny.
Kompostování je aerobní proces, tedy potřebuje kyslík. Kyslík do kompostu dodáme pravidelným přehazováním kompostu. Ideálně alespoň 2x za rok na jaře a na podzim. Pro tyto účely jsou nejlepším nástrojem vidle. Přeházený materiál se pěkně načechrá a kyslíková injekce podpoří činnost mikroorganismů v kompostu tak, aby se rychleji pustili do rozkládání organických zbytků.
Ideálně alespoň 2x za rok na jaře a na podzim. Pro tyto účely jsou nejlepším nástrojem vidle. Přeházený materiál se pěkně načechrá a kyslíková injekce podpoří činnost mikroorganismů v kompostu tak, aby se rychleji pustili do rozkládání organických zbytků.
Kompost by neměl být příliš mokrý ani příliš suchý. Pokud dodržujeme správnou skladbu a mícháme „hnědé se zeleným“ (uhlíkaté materiály s dusíkatými), přirozeně bychom měli dosáhnout optimální vlhkosti. Pomůže nám pěstní zkouška, kdy kompost zmáčkneme v dlani. Pokud nám mezi prsty poteče voda, je příliš mokrý. Pokud se naopak v ruce drolí, je příliš suchý. Kompost by měl po rozevření dlaně zůstat kompaktní.
Při kompostování se materiál zahřívá, což je způsobeno činností mikroorganismů. Horká fáze probíhá několik dní až týdnů. Kompost se nám díky vyšším teplotám hygienizuje, tedy zahřívá na teplotu 50 až 70 °C. Z toho důvodu můžete klidně spát, protože semínka nevítaných plevelů budou zahubena.
Kompostování se žížalami probíhá po celý rok. Vermikompostér můžete mít vevnitř i venku. Důležité je zajistit pro žížaly optimální teplotu kolem 20 °C a správnou vlhkost substrátu. V zimě je tedy nutné nenechávat vermikompostér venku bez izolace, aby nepromrzl, v létě ho nevystavovat přímému slunci, aby nedocházelo k výparu vody a k přehřívání. Teplota ve vermikompostéru by neměla klesnout pod 5 °C a neměla by být vyšší než 25 °C.

Novou násadu kalifornských žížal můžete pořídit v mapě komunitních zahrad a kompostérů výměnou za něco dobrého na zub (kvalitní čokoláda, káva, láhev vína nebo cokoliv jiného). Třeba zjistíte, že zrovna váš soused má žížal spoustu. Dále je možnost žížaly koupit od oficiálních prodejců, kteří je umí bezpečně poslat i kurýrem.

  1. https://www.vermikompostovani.cz/cenik/ –⁠ Lužice, Jižní Morava
  2. Ekonákup.cz –⁠ Praha 6 Podbaba
  3. https://www.vermikompostuj.cz/shop/ –⁠ Praha 6
  4. https://www.zizaly.com/products/kalifornske-zizaly-50/ –⁠ Bohumín
Správně probíhající proces vermikompostování nezapáchá. Pokud ano, děláte někde chybu. Na vině může být vysoká či nízká vlhkost, nesprávná teplota či nevhodný odpad, nedostatek vzduchu (nedostatečné množství děr ve víku), uhynulé žížaly ve sběrné nádobě, přílišná plíseň či hniloba organických zbytků (lokální a malé výskyty plísně je možné zahrabat). Častým důvodem bývá nahromadění většího množství organických zbytků, které žížaly nestačily zpracovat. Nahromaděné organické zbytky rovněž zvyšují vlhkost substrátu, ten potom hnije a zapáchá. Doporučujeme důkladně prohlédnout celý vermikompostér a odstranit všechny kusy odpadu, které by mohly tento problém způsobovat. Případně začít znovu ve vymytém vermikompostéru a s vybranými žížalami z vermikompostu.
Ano a je velmi důležité to mít na paměti. Dejte žížalám čas na zabydlení a rozmnožení, nezahlcujte je potravou hned ze začátku. To, že jsou žížaly zabydlené, poznáte tak, že potravu, kterou jim dáte, začnou zpracovávat rychleji a vy je tak budete moci krmit častěji. Materiál ve vermikompostéru ani nepřehrabujte, organické zbytky dávejte vždy nahoru.
Buďte trpěliví, trvá to tak 2-3 měsíce. To, že máte už rozběhnutý vermikompostér, poznáte především podle vytvořeného žížalího čaje.
Žížaly bez problémů přečkají i čtrnáctidenní hladovku. Bez potravy však vydrží nejdéle čtyři týdny.
Vlhkost snížíte vložením na kusy natrhaného suchého papíru nebo zasypáním pilinami. Kompostér ale nesmí ani přeschnout. Pokud je materiál ve vermikompostéru příliš suchý, vlhkost zvýšíte jeho navlhčením, například pomocí rozprašovače. Případně do vermikompostéru vložte natrhaný navlhčený papír.
Přelézání žížal z patra do patra souvisí s oddělováním žížal od kompostu. Je tady hned několik způsobů, jak si s tím poradit. V tomto konkrétním případě navrhujeme nabrat několik hrstí žížal z prvního patra a vložit je do nového patra, aby se tam začala tvořit nová kolonie. Spodní patro by se mělo nechat pár týdnů bez povšimnutí, aby se dokompostovaly i ty nejčerstvější organické zbytky, dokud neuvidíme krásný tmavě hnědý vermikompost se žížalami. Pak se můžeme vrhnout na separaci žížal od kompostu

Žížaly rády přelézají za čerstvým bioodpadem nebo pryč od světla. Využijte toho a zkuste tyhle postupy:

  1. Jakmile je první patro ze ¾ plné, je čas na sklizeň. Žížaly v něm přestaneme krmit a necháme jim pár týdnů, aby zpracovaly všechny zbytky. Čerstvý bioodpad mezitím putuje do nového patra (s nově založenou podestýlkou). To můžeme umístit:
    • nad plné patro, které chceme sklízet –⁠ žížaly přelezou za čerstvým bioodpadem směrem nahoru, ale chce to trpělivost.
    • pod plné plné patro, které chceme sklízet –⁠ žížaly přelezou směrem dolů. Výhodou je, že takto můžeme využít i působení světla. Stačí postavit kompostér k oknu nebo na terasu bez víka a v rukavicích vytvarovat kompost do tvaru pyramidy/hromady. Žížaly se budou stěhovat do nižších vrstev, aby se schovaly před světlem a suchým vzduchem. Díky tomu můžeme postupně sklízet vermikompost od vrcholku hromady. 
  2. Další možností je vybrat všechen vermikompost i s žížalami na podložku a vytvořit si opět hromadu/pyramidu/kupičku jako v kompostárně. Žížaly vlivem suchého vzduchu a světla utíkají směrem dolů, a tak je možné z povrchu shrabávat kompost. Oddělené žížaly pak vrátíme do vermikompostéru.

Především v důsledku příliš vysoké teploty během letních měsíců mohou žížaly uhynout. Jejich křehká schránka se rozloží v kompostu, což může způsobovat nepříjemný a hnilobný zápach. Nyní nezbývá než obsah vybrat a kompostér vyčistit. Obsah včetně nezkompostované hmoty doporučujeme buď zakopat do země, nebo zanést na kompost, např. někam do komunitní zahrady.

Mohlo by to být poctivěji založenou podestýlkou, která byla vytvořena vespod – ta nejprve musí prosáknout a pak pustí čaj. Někomu se spouští čaj později, třeba až za 6 měsíců. Případně zkontrolujte, jakou máte skladbu bioodpadu – jestli je to mix slupek ovoce a zeleniny a jestli tam třeba nedáváte nějaký materiál s vyšší savostí. A také jaké množství bioodpadu. Doporučujeme v rukavici hrábnout do kompostu a zkusit prozkoumat, jestli je vlhká i podestýlka.
Názory na ředění žížalího čaje se dost rozcházejí. Některé zdroje uvádějí 1:1, jiné zase třeba 1:10. My v Kokoze doporučujeme a máme dobrou zkušenost s ředěním v poměru 1:10 (žížalí čaj : voda).
Pavučinková plíseň se obvykle vyskytuje v několika prvních týdnech v souvislosti s vyšší vlhkostí a zahříváním bioodpadu. Brzy se však ve vermikompostéru vytvoří to správné mikroklima a pavučinky se přestanou vyskytovat. Doporučujeme každý den na 15 min pootevřít víko a nechat odvětrat. Současně kromě bioodpadu přidávat i hobliny, piliny, skartovaný papír nebo natrhaný karton, které nasají přebytečnou vlhkost a dodají strukturu vermikompostu.
Jejich přítomnost je zcela v pořádku. Jsou to další přirození půdní živočichové, rozkladači organických zbytků. Jejich množství je proměnlivé – na venkovních velko-vermikompostech pozorujeme, že se objevují ve větší míře například po zimě, kdy je vyšší úhyn žížal a pomáhají tak rozkládat jejich těla. Zkuste přidávat do vermikompostéru více suchého materiálu, tím se jejich výskyt reguluje.

Mušky všeho druhu mají rády vlhkost, proto je dobré vermikompostér trochu vysušit. Osvědčila se nám pilinová terapie, kdy piliny zapracujeme v rukavicích do kompostu a následně nasypeme i souvislou cca 2 cm vysokou vrstvu na povrch, což zabrání muškám vlétat a vylétat. Nicméně aplikování pilin nebo natrhaného kartonu je spíše prevence. Stejně tak je důležité pravidelně odlévat žížalí čaj a udržovat sběrnou nádobu na čaj „čistou“ – dlouho stojící čaj v nádobě může být lákavou líhní pro hmyzáky.

Dále doporučujeme otírat víko zevnitř, kam některé mušky kladou vajíčka.

Pilinová terapie se osvědčuje společně s dietou, to znamená zcela přestat krmit na pár týdnů.

Pokud je mušek příliš, chce to radikální zákrok. Vyberte celý obsah vermikompostéru, včetně žížal, a dejte jej do nádoby s víkem (například 10 l plastový kbelík) s pár menšími dírami na přísun kyslíku. Tento kýbl se odstaví na pár týdnů, mušky vyhynou, žížaly přežijí, jen je kontrolujte každý den. Žížaly v prvních dvou dnech odeberte – vylezou si nahoru pod víko, tak to jde snadno. Mezitím je potřeba vermikompostér zcela vyčistit, nejlépe osprchovat a ideálně pořídit novou násadu žížal.

Další dobrá prevence množení mušek je zahrabat při krmení čerstvý bioodpad do již vzniklého kompostu nebo přikrýt kartonem.
Na koutule funguje nízká teplota, až vymrznutí, což se dá dělat v zimních měsících.
Dále jsme testovali parazitické hlístice. Objednat si je můžete na e-shopu brněnské firmy Biocont Laboratory. Jsou to mikroorganismy primárně určeny na smutnice, ale my testovali i na octomilky a koutule. 65 % respondentů odpovědělo, že se mušek zbavili. Pro inspiraci ještě mrkněte na náš blogový článek o octomilkách.

Jedná se o anaerobní fermentaci organických zbytků. Efektivní mikroorganismy ve směsi Bokashi se aktivují, když navlhnou. Následně pak fermentují organický odpad. V praxi to znamená, že organické zbytky prokládáme vrstvou směsi Bokashi, kterou vždy v nádobě stlačíme pomocí pěchovadla, aby se vyhnal vzduch a byly tak připraveny vhodné podmínky pro anaerobní fermentaci. Jakmile je nádoba naplněna, necháme ji 2 týdny stát/dozrát bez povšimnutí. Poté je materiál připravený k použití.
V podstatě vše, co může kvasit, je vhodné umístit do Bokashi nádoby. Proto je tato metoda nejvhodnější a ideální pro zpracování organických zbytků, které vznikají při přípravě jídla v naší kuchyni. Jako u jiných kompostovacích metod, Bokashi metoda je vhodná zejména pro zpracování zbytků a odřezků od ovoce a zeleniny (včetně citrusů), kávové sedliny, čajových lístků, řezaných květin apod.

Metoda Bokashi je založena na anaerobním fermentování organických zbytků, tedy bez přístupu vzduchu. Nejedná se o klasické aerobní kompostování a výstupem není tmavě zbarvený kompost, jako jej známe ze zahradního kompostéru. Někdy se můžeme setkat s označením Bokashi kompost / Bokashi hnojivo / Bokashi výstup. Nicméně o kompost v pravém slova smyslu se nejedná. Snad časem najdeme nějaké vhodné označení pro tento materiál.

Kromě pevného Bokashi hnojiva získáváme také tekutý výluh / fermentační tekutinu, která se z Bokashi nádoby stáčí kohoutkem. Tento výluh se někdy označuje jako Bokashi juice / Bokashi čaj. Měl by se objevit zhruba po 14 dnech od zahájení plnění nádoby. Následně jej můžete stáčet každých 3-5 dní. Tvorbu výluhu může ovlivnit více faktorů, jako např. vlhkost vkládaného materiálu nebo vnější teplota prostředí. Nezoufejte, pokud si dá výluh na čas.

Plíseň se může objevit ve dvou podobách – bílá a černá. Bílá plíseň může znamenat, že Bokashi nádobu plníte pomalu a je v ní hodně vzduchu. Tato plíseň je prospěšná a podporuje proces rozkládání. Pokud vás ale její přítomnost trápí, můžete na vrchní vrstvu směsi Bokashi položit kus silného papíru, který zabrání jejímu šíření.

Tmavá plíseň se obvykle objeví, když se při Bokashi metodě něco nedělá správně. Možná, že Bokashi nádoba nebyla dostatečně uzavřená, přidávali jste málo nebo nepravidelně směs Bokashi, anebo jste třeba zapomněli odčerpávat fermentační tekutinu. V takovém případě obsah kompostéru vyprázdněte, ideálně do nějaké náhradní nádoby s víkem, a přidejte stejné množství směsi Bokashi, aby pomohla zpracovat vaše organické zbytky. Navíc se doporučuje tento materiál zasypat půdou a nechat 4 týdny stát. Pak jej můžete použít při hnojení na zahradě.

Klíčový moment pro výstupní materiál z Bokashi nastává, jakmile jej zakopete do půdy na zahradě nebo do zahradního kompostéru, kde se tento materiál rychle rozpadne a rozloží. Většinou v řádu několika dnů až týdnů (obvykle se uvádí 1-2 týdny), což závisí mimo jiné i na teplotě a ročním období. Půdu obohatí a v zahradním kompostéru působí jako urychlovač kompostu.

Kdo nemá k dispozici vlastní zahradu, tak se může podívat do online mapy a zkusit najít komunitní zahradu nebo pěstitele, který by od vás tento materiál rád přijal a využil. Pro odběratele kompostu jsme v mapě zavedli nový atribut „Příjem kompostu“.
Případně si můžete vytvořit vlastní domácí soil factory. Přesný postup najdete v tomto videu.