Jak jsou na tom drtiče kuchyňského odpadu? Jistě všichni známe klasickou scenérii školní jídelny v podobě odkládacího okénka plného talířů se zbytky. Co se s těmito zbytky děje? Možností je více. Jednou z nich jsou drtiče kuchyňského odpadu, které by člověk mohl považovat za přežitek z dob minulých. Pravdou je, že jsou stále hojně využívány, a to i přesto, že jejich používání je v mnoha případech zakázáno. Způsobují totiž významné organické znečištění, které následně znesnadňuje provoz čistíren odpadních vod.
Co vůbec drtič odpadu je a na jakém principu funguje?
Určitě je znáte z amerických filmů a seriálů. Jak už název napovídá, jedná se o zařízení, které drtí odpad, konkrétně biologicky rozložitelný odpad z kuchyní. Svým hrdlem je napojen přímo na odtokový otvor dřezu, kam můžete dle libosti házet vaše slupky a zbytky jídla, pak už stačí zapnout studenou vodu a zmáčkout tlačítko, které uvede stroj do chodu. Odpad je následně rozdrcen na malé částečky a putuje spolu s odpadní vodou skrze kanalizaci do čistírny odpadních vod. Zní to skvěle, že? Každá webová stránka, která drtiče prodává navíc uvádí, že se jedná o velice ekologickou záležitost. Má to ale háček!
Trocha organiky přece (ne)uškodí
Odpadní vody z domácností či provozů, které vlastní drtič odpadu, jsou nadměrně obohaceny o organické látky – tedy různé sacharidy, bílkoviny, lipidy a další dobroty, které tvoří organickou hmotu. Tyto látky způsobují ve vodách organické znečištění, které může mít řadu nežádoucích dopadů. Proto děláme vše, co je v našich silách, aby došlo k jejich eliminaci.
V odpadních vodách se organické znečištění nachází vždy. Rozhodující je ale jeho množství, proto byly zavedeny maximální limity pro vypouštění znečišťujících látek. Například pro nerozpuštěné látky je tento limit stanoven na 500 mg/l. Více než dvě třetiny nerozpuštěných látek v odpadních vodách jsou látky organického původu. Od rozpuštěných látek je poznáme tak, že nejsou schopny přejít přes filtr o velikosti pórů cca 1 μm. Instalací drtiče na odpad a následným vypouštěním směsi kuchyňských zbytků s vodou se tento limit výrazně překračuje. Odhad koncentrace nerozpuštěných látek se pohybuje okolo 4000–5000 mg/l, což je až 10x více než je povoleno!
K odstranění organických látek dochází v čistírně odpadních vod. Nerozpuštěné organické látky se odstraňují mechanickým zachytáváním a usazováním na dně nádrže. Rozpuštěné látky a malé nerozpuštěné látky se odstraňují pomocí biologického čištění. Biologické čištění mají na starost mikroorganismy, které organickou hmotu rozkládají a na oplátku z ní získávají energii. Činností těchto malých pomocníků ale vzniká velké množství nové biomasy, která se označuje jako kal a musí být průběžně odčerpávána. Kal se dále zpracovává v rámci kalového hospodářství a po zlepšení jeho vlastností může být v některých případech použit třeba jako hnojivo.
V mnoha studiích bylo zjištěno, že používáním drtičů odpadu se výrazně zvyšuje produkce kalů. Na první pohled to vypadá jako výhoda – více kalů, více hnojiva. Bohužel se však odpadní vody z domácností často míchají s ostatními odpadními vodami (například průmyslovými), které mohou obsahovat cizorodé či toxické látky a kal tak znečišťovat. Ve finále se tedy akorát zvyšuje množství kalu, které není možné využít pro aplikaci na pole, ale musí být odstraněno. Větší množství kalu, se kterým je třeba pracovat také zvyšuje náklady na provoz čistírny. A za to vám žádný provozovatel nepoděkuje.
Jak organické znečištění spočítat?
Než je odpadní voda vypuštěna do recipientu, typicky do řeky, musí být změřena řada parametrů. Hodnoty těchto parametrů se musí nacházet v rámci nastavených limitů pro vypouštění odpadních vod. Důležitými parametry organického znečištění jsou CHSK (chemická spotřeba kyslíku), BSK (biochemická spotřeba kyslíku) a TOC (celkový organický uhlík).
Jedná se o chemická stanovení, která jsou prováděna v laboratoři. CHSK a BSK vyjadřuje množství spotřebovaného kyslíku, které je potřeba k rozkladu organických látek. U CHSK to jsou všechny organické látky bez ohledu na rozložitelnost, zatímco u BSK jsou to pouze biologicky rozložitelné organické látky. TOC nemá s oxidací nic společného. TOC vyjadřuje celkové množství uhlíku. A proč zrovna uhlíku? Uhlík je totiž základem všech organických sloučenin.
Vodní organismy nám za organické látky nepoděkují
Drtiče odpadu ovlivňují zejména hodnoty BSK, které mohou být zvýšené o 17 až 62 %. Pokud se takováto voda dostane bez řádného čištění do povrchových vod, mohlo by být zaděláno na problém. Vysoká hodnota BSK znamená, že se velké množství kyslíku spotřebuje právě k rozkladu organických látek. Kyslíku je ale ve vodě omezené množství a většinu z něj potřebují vodní organismy k dýchání. Pokud se tedy do vody dostane příliš mnoho organických látek, může se stát, že se kyslík spotřebuje při jejich rozkladu a pro vodní organismy už zkrátka žádný nezbyde.
Zakázané ovoce chutná nejlépe?
Jak je to tedy s legálností těchto zařízení? Používání drtičů na odpad se opírá o dva zákony – zákon o vodách č. 254/2001 a zákon o vodovodech a kanalizacích č. 274/2001. V zákoně o vodách jsou uvedeny již dříve zmiňované limity pro vypouštění znečištění do odpadních vod, které mohou být používáním drtiče na odpad překročeny. V případě, že se jedná o právnickou osobu nebo podnikající fyzickou osobu je ve hře i zákon třetí, a to zákon o odpadech č. 541/2020. Vypouštění směsi vody a nadrceného odpadu se totiž nerovná vypouštění odpadní vody, nýbrž vypouštění odpadu do kanalizace. A tím zákon o odpadech provozovatel porušuje.
Pokud bychom si chtěli drtič odpadu nainstalovat do domácnosti, musíme si opatřit svolení vlastníka kanalizační sítě a ten nám ho s největší pravděpodobností nezajistí. Například VHOS uvádí mezi základními pravidly, že využívání drtiče není povoleno. Stejně tak používání drtičů odpadu zakazuje kanalizační řád Prahy a Brna.
Automatické škrabky, aneb spolupachatel drtičů
Obdobným nešvarem jako drtiče odpadu jsou automatické škrabky na brambory a kořenovou zeleninu. Ty se nachází téměř v každém větším zařízení typu restaurací či jídelen. Oškrábané slupky nejsou již dál upravovány a jsou vypouštěny přímo do kanalizace. Nejčastěji jsou používány ke zpracování brambor, kdy se kromě slupek uvolňuje velké množství škrobu, a to okolo 2–5 % z celkových 20–30 %, které brambora obsahuje. Opět se jedná o organické látky, které mohou zamávat s kyslíkovým režimem ve vodách či vyčerpat kyslík přímo v kanalizaci a způsobit tak třeba korozi potrubí.
Prodejci uvádí, že je možné si ke škrabce dokoupit separátor škrobu a slupek, a vypouštět tak do kanalizace pouze vodu. V české legislativě však nic takového nařízeno není, čímž vzniká slepá ulička. I přesto, že se na první pohled může zdát, že by slupky v kanalizaci mohly dělat větší neplechu než škrob, prakticky tomu tak není. Škrob má totiž tendenci se usazovat, jelikož je těžší než voda a může ucpávat potrubí. Například v sousedním Německu byla již roku 1982 vydána norma, která říká, že není dovoleno odvádět vody obsahující bramborový škrob do kanalizace, a předepisuje použití zařízení na separaci škrobu. Velikost tohoto zařízení se pak odvíjí od množství zpracovaných brambor za hodinu.
Jde to i jinak!
Existují lepší způsoby, jak nakládat s organickými zbytky. Jedním z nich je třeba kompostování, které bioodpad ještě zhodnotí. Zbytky od jídla z domácnosti můžete zpracovat pomocí bokashi nádoby. Do restaurace či jídelny se zase nejvíce hodí elektrický kompostér, který již za 24 hodin zredukuje množství vašich zbytků na 10 % původní hmoty.
Zdroje aneb Kde jsme se to nadrtili:
- Články o dopadech drtičů na odpadní vody a management jejich úpravy:
- Marashlian, N., & El-Fadel, M. (2005). The effect of food waste disposers on municipal waste and wastewater management. Waste management & research, 23(1), 20-31
- Koning, J. and Van der Graaf, J.H. (1996). Kitchen food waste disposers’ effects on sewer systems and wastewater treatment. Delft University of Technology.
- Článek o příčinách ubývajícího kyslíku ve vodách: https://ziva.avcr.cz/files/ziva/pdf/kdyz-se-ryby-dusi-aneb-priciny-a-dusledky-ubytku-k.pdf
- Článek o překračování limitů použitím drtiče: https://biom.cz/cz/odborne-clanky/kuchynske-drtice-gastroodpadu
- Kniha o hydrochemii: Pitter, P. (2009). Hydrochemie. 4., aktualiz. vyd. Praha: Vydavatelství VŠCHT, 792 s. ISBN 978- 80-7080-701-9.
- Přepis zvukové formy semináře Nová norma pro vnitřní kanalizaci: https://voda.tzb-info.cz/normy-a-pravni-predpisy-voda-kanalizace/1484-poznamky-ze-seminare-nova-norma-pro-vnitrni-kanalizaci-ii
- Článek o odlučovačích škrobu: https://www.bmto.cz/vodohospodarske-vyrobky/produkty/odlucovace/odlucovace-skrobu
- Německá norma: DIN 1986, díl 3
- Zákon o vodách č. 254/2001 (§ 38, odst. 1, 2)
- Zákon o vodovodech a kanalizacích č. 274/2001 (§ 18, odst. 2)
- Zákon o odpadech č. 541/2020
- Kanalizační řád Prahy (strana 42)
- Kanalizační řád Brna
