Do našeho seriálu dobré praxe jsme vyzpovídali také herce Petra Vaňka. Ten má dva vermikompostéry Urbalive, říká si “král žížal” a stáčí litry žížalího čaje. Do svého života se ale snaží zapojit i další udržitelná řešení. Jaká? To se dozvíte v našem rozhovoru.
Co tě vedlo k tomu začít řešit kompostování a třídění bioodpadu?
Petr Vaněk: Štvalo mě pořád vyhazovat zbytky jídla a zeleniny. Už jsem toho měl dost, a když toho má někdo dost, pak je možný začít měnit věci. Začal jsem u sebe.
Párkrát jsi nám přivezl bioodpad (hlavně kávovou sedlinu) z natáčení. Vzniká při tvé práci profesionálního herce hodně bioodpadu z občerstvení? Co by podle tebe bylo ideální řešení?
Petr Vaněk: Ideálním řešením by bylo svážet organické zbytky z restaurací přímo na urban zahrady, které by se nacházely v každé městské části. Všechny komunitní zahrady totiž mají svůj kompost. Tam může mít restaurace i svoje záhonky, kde by pěstovala vlastní sezónní zeleninu. Dle mého je to trend, který je udržitelný, a věřím, že se brzy stane realitou ve většině městských částech Prahy.
Natáčení, to je taky taková malá restaurace. Organických zbytků je tam dost, především kávová sedlina, ale i jiné zpracovatelné věci. Někde se chovají zodpovědně a někde ne. Já vozil sedlinu z natáčení, kde jsem měl velké mísy, do kterých jsme ji sbírali. Část jsem vozil k vám a část ke kamarádovi na kompost. Přišlo mi to přirozené. Proč to vyhazovat? Je to o každém z nás.
Ve vermikompostování tě řadíme do úrovně pokročilých, máš dokonce už dva vermikompostéry a stáčíš desítky litrů žížalího čaje. Jak to děláš, že jste si takhle dobře se žížalami sedli, čím je krmíš a jak o ně pečuješ?
Petr Vaněk: To je milé, díky. Já ti nevím, prostě se o to starám a mám toho čaje opravdu litry. Rozdávám ho. Vycházím z tvých informací, které jsi mi dala na začátku při přebírání prvního kompostéru. Pak jsme se na nějaký čas odstěhovali do přírody a vařili jsme víc než předtím, tím toho odpadu bylo ještě víc. Domluvil jsem se s Plastií na spolupráci a druhý kompostér jsem od nich dostal darem. Když jsme se vraceli do Prahy, převezl jsem si ten druhý kompostér do ateliéru, kde jsme začali natáčet, a byl součástí bytu postavy, kterou jsem hrál. Čím žížaly krmím? Klasika. Akorát jim to pěkně připravím. Dávám tam i sedlinu, hobliny, čistím to, teď se to zase rozjelo. Dělá mi to radost, žije si to vlastně svým životem.
Vím, že začátkem pandemie jste s rodinou odjeli z Prahy na chatu a vermíky jely také, což mě pobavilo, že je bereš jako členy rodiny.
Petr Vaněk: No jasně, přece jsem je nemohl nechat doma samotný. Byly v první várce, kterou jsme z Prahy odvezli. Ani žena se nad tím moc nepozastavila. Prostě jely s náma.
Máš kromě vermikompostérů i nějaký jiný typ kompostéru, například zahradní kompostér?
Petr Vaněk: Zahradní kompostér jsem postavil na Krátké na Vysočině. Tříkomorový. Nádherný. Mám ještě slíbený Bokashi od firmy Plastia, těším se na něj. Vím, kam ho v kuchyni umístím. Podařilo se také zařídit bio popelnice pro náš celý dům v Praze. Jsou zde čtyři výtahy po pěti patrech, každé patro dva byty. Vyšlo to. Musím to teda občas protřídit, protože některý lidi mají pocit že i plast nebo lahev jsou bio. Občas se tam objeví také horší věci. Je to o trpělivosti. Učím se.
Jak zařídit svoz bioodpadu v Praze se dozvíte také v našem blogovém článku.
Vím, že ti je téma odpovědnosti k životnímu prostředí velmi blízké. Doporučoval jsi nám dokonce několik dokumentárních filmů na různá témata, jako jsou klimatická změna, rybolov, půda, odpady a jiné. Jaké téma ti nyní rezonuje nejvíce?
Petr Vaněk: Ty filmy jsou cesta, jak co nejrychleji a nejúderněji ukázat lidem, co se stane s planetou, na které žijeme, pokud se o ni nebudeme starat. Podobné dokumenty jsou mnohem důležitější než devadesát procent zpráv, které se objeví každý den na internetových portálech. Nejsou to jednoduchá témata, většinou to člověka hodně zasáhne.
Některé filmy mě sejmuly třeba i na týdny. Musel jsem to rozdýchat. Na druhou stranu považuju za důležité se tomu nevyhýbat a nedělat, že se mě to netýká. Týká se to stejně mě jako tebe. Týká se to všech. Je nutné s tím začít něco dělat. Nikdo tu změnu za tebe neudělá. Moje téma současné doby je nenechat udusat mojí intuici. Vrátit se do svého srdce. Trošku jsem se totiž ztratil, ale už vidím cestu. Cítím srdce.
Jaké návyky se snažíš aplikovat do tvého každodenního života, které jsou šetrnější alternativou v dnešní době, kdy se hledají adaptační opatření na klimatickou změnu?
Petr Vaněk: Po Praze se snažím jezdit na kole nebo tramvají. I na plac, když točím po Praze, jedu na kole. Pokud netočím třeba od velmi brzkého rána. Vaříme si doma. Máme krabičky na jídlo, ty jsou super. Na kafe nebo čaj mám jednu zavařovací skleničku s gumou, aby to nepálilo do prstů. Kompostujeme, třídíme. Teď se zaměřuju na výrobu malé zahrádky u nás na balkoně. Baví mě sluneční fólie, které by se daly dát na okna a fungují na výrobu elektřiny. To mě zajímá. Uvažuju i o zachytávání vody u nás na terase. Mám to vymyšlené. Bavilo by mě udělat z našeho domova samostatnou jednotku. Teď to dát jen do kupy. To vyjde. 🙂
Tento článek vznikl v rámci projektu Mezinárodní týden kompostování, který je spolufinancován Ministerstvem životního prostředí České republiky na základě rozhodnutí ministra životního prostředí.
