Todmorden jsem navštívila začátkem srpna. Přivítal mne prudký liják, pro Anglii nic nevšedního. Je to město s 50tisíci obyvateli obklopené lesy a z mého pohledu pro Anglii typickou pohádkovou krajinou. Na druhý den jsem měla domluvenou prohlídku města s Estelle, která je jednou z iniciátorek celého projektu. Nechala jsem se zlákat tím, čemu zde říkají „zeleninový turismus“. Na jejich aktivity se jezdí dívat lidé z celého světa. Někteří z návštěvníků se nechali inspirovat a začali podobný projekt u sebe doma, vznikla tak celá síť neuvěřitelných jedlých měst (Incredible edible network). Stejně tak místní jezdí po celém světě a přednáší o svých aktivitách, vše dělají na dobrovolné bázi a sami zdůrazňují, že nikdy nepotřebovali žádný strategický plán. Jejich aktivity jsou opravdu rozmanité, ale všechny jsou spojeny jediným cílem, rozvojem místní komunity. A jak jinak toho dosáhnout, než za pomoci jídla?
Moje hostitelka mi půjčila kalhoty do deště, takové ty, které si člověk natáhne přes své běžné kalhoty, a vydala jsem se do místní hospody, kde byl smluvený sraz. Sešlo se nás celkem sedm, Estelle, já, tři muži z Estonska, Australanka a další Estonec. Ty poslední dva jsem poznala již dopoledne, pracovali jako dobrovolníci v místní tréninkové farmě. Farma byla založena pro místní mládež, aby si měli kde vyzkoušet zemědělství, pro případ, že by se mu chtěli věnovat profesionálně. Celá je vedena dle principů permakultury s využitím několika polytunelů, zaměřuje se na produkci listové zeleniny a bylinek, ale chovají také drůbež.
Estelle měla připravenou krátkou prezentaci o celém projektu. Poté jsme se vypravili na procházku městem spojenou s dalším výkladem a samozřejmě s ochutnávkou ve stylu „utrhni si, na co máš chuť“. Pro zeleninové turisty je připravena trasa městem, která prochází kolem nejdůležitějších záhonků, každé místo je opatřené informační tabulí informující o životě včel, o účincích bylinek, o rostlinách na záhonku. Kde to jde, jsou zasazené jedlé stromy, bylinky na čaj i koření, maliny, ostružiny, zelenina. Záhonky jsou na parkovišti, před zdravotním centrem, na vlakovém nádraží, před školou, policejní stanicí a tak dále.
Založení některých záhonů je spojeno s příběhem, který jen dokazuje, jak snadné je dělat věci, o jejichž správnosti jste opravdu přesvědčeni. Například záhon před policejní stanicí nemá oficiální povolení, bylo by za tím totiž moc byrokracie, navíc s nejasným výsledkem. Je to guerilla záhon! Když ve městě postavili nové zdravotní centrum, do kterého bylo investováno opravdu hodně peněz, vysázeli okolo okrasné stromy – dává to smysl? Dobrovolníci se tedy sebrali, zeptali se, zda je možné místo nich zasadit ovocné stromy a keře. Samozřejmě, že bylo. A teď okolo centra rostou jabloně. Možná, když takové jablko sníte, ani pak k doktorovi nebudete muset jít.
Cestou na trh, kde se z velké části prodávají jen lokální potraviny (opět výsledek snahy aktivních dobrovolníků), projdete nově založenou Opylovací ulicí a instalací se zeleninovými haiku. Místní základní škola je vybavena aquaponickým systémem. To je něco pro děti. A mají tak navíc zařízen čerstvý oběd, zeleninu i rybí maso.
Byla to pro mne neuvěřitelně inspirativní návštěva. Místní jen srší kreativními nápady propojujícími komunitu, napříč věkovými i sociálními skupinami. Sociální život ve městě jen vzkvétá a díky tomu se rozvíjí i místní ekonomika. Znáte snad lepší způsob, jak toho dosáhnout?
Jedlá města navštívila Markéta Mikovcová v rámci svého výzkumu Udržitelných městských potravinových systémů díky podpoře IGA ČZU.
