Tereza Klenorová právě ukončuje svou stáž v jedné z nejznámějších městských zahrad ve Francii, která je zapojena také do systému komunitou podporovaného zemědělství. Stáž v Jardin de Cocagne je u konce. Jejich výzkum přinesl zajímavé výsledky. Jsou služby sociálního začleňování tohoto sociálního podniku dostatečně efektivní? V čem by se aktivity tohoto sdružení mohly zlepšit? Jaké jsou zkušenosti samotných zahradníků? To jsou otázky, na které by ráda odpověděla v poslední části blogu „Léto s Jardin de Cocagne“.
Jak to všechno dopadlo?
Školní rok se blíží ke konci, stejně tak jako naše kolektivní stáž v Jardin de Cocagne. Naše skupina nashromáždila všechna potřebná data a pustila se do analýz rozhovorů se zahradníky, kteří touto službou prošli. Měli jsme možnost mluvit s lidmi, kteří pro Jardin de Cocagne pracovali v rozmezí od roku 2010 do roku 2014. Podařilo se těmto lidem uplatnit na trhu práce, který se ve Francii některým sociálním skupinám čím dál tím více vzdaluje (například mladým lidem do 25ti let, lidem s nedokončeným vysokoškolským vzděláním, lidem se různým sociálním znevýhodněním)? Jak se jim na zahradě pracovalo? S jakými těžkostmi se v terénu potýkali?
Překvapivá úroda v Jardin de Cocagne
Velká většina dotazovaných osob upozornila na plýtvání ovoce a zeleniny v terénu. Velmi mnoho potravin putovalo do odpadkových košů. Samotní zahradníci podtrhovali nešetrné zacházení s nevyužitými potravinami a navrhovali možnost věnovat neprodané kusy ovoce a zeleniny charitativním organizacím.
Zahradníci také upozorňovali na nerovnoměrné zacházení v pracovní rehabilitaci. Někteří z nich pracovali o hodně více a jiní se, jinými slovy, „flákali“. V Jardin de Cocagnese totiž v terénu může potkat „zaléčený“ schizofrenik se seniorem nebo imigrantem z Rumunska, jak už jsem upozorňovala v předchozím článku.
Další úskalí představoval pracovní konzultant, který podle některých zahradníků ne vždy dobře reagoval na jejich odlišné obtíže a chybělo mu dostatečné vzdělaní v oboru sociální práce.
Všichni dotazovaní si naopak velmi pochvalovali možnost komunikovat s klienty, kteří od zahrady odebírají bio balíčky. Jardin de Cocagne pravidelně organizuje společné obědy nebo odpolední posezení, která posilují soudržnost této komunity. Zahradníci se díky těmto setkáním cítili dostatečně ohodnoceni a oceňovali možnost o své práci na zahradě mluvit.
Pracovní uplatnění?
Ne všichni zahradníci našli po odchodu z Jardin de Cocagne vhodnou pracovní nabídku. Vedení této zahrady využívá služeb firem, jejichž sídlo se nachází nedaleko pobočky Jardin de Cocagne (městská část Haute Borne ve městě Villeneuve d’Ascq). Pan ředitel Jean-Louis Poillion těmto firmám pravidelně nabízí zaměstnávání zahradníků, ne všichni se ale uplatní. Může jim například chybět dostatečné vzdělání, někteří také ve spřízněných firmách nenajdou zaměstnání, které přesně odpovídá jejich oboru. Sociální pracovnice se snaží každému zahradníkovi pomoci v hledání práce, někteří dotazovaní se ale zpátky do pracovního procesu nehrnou. Často jsme slýchali odpověď: „Práci si zatím nehledám, čekám na vhodnou nabídku“. V této chvíli bych samozřejmě mohla spekulovat nad štědrým sociálním systémem, kterýve Francii některé sociální skupiny v nezaměstnanosti uměle udržuje. Některým jedincům se proto spíše „vyplatí“ pobírat dávky v nezaměstnanosti, než se vracet do zaměstnání, které neodpovídá jejich oboru, nebo nabízí nízkou finanční odměnu.
Romové a lidé na cestě
Dalším úskalím pro měření sociálního dopadu Jardin de Cocagne jsou tzv. „Les gens du voyage“, kteří touto službou prošli. Jedná se o skupinu lidi, která tráví svůj život „na cestě“. Moje kolegyně Amandine se například nemohla setkat se zahradnicí, která po ukončení pracovního poměru v Jardin de Cocagne odcestovala zpátky do Rumunska, kde v současné době pobývá (a není jasné, zda se do Francie vrátí).
Romská otázka (většina Francouzů se domnívá, že Romové pochází z Rumunska), je v Lille velmi palčivá a probouzí bouřlivé diskuze. Uvnitř města se nachází mnoho kempů, kde „les gens du voyage“ pobývají. Tyto lokality jsou velmi těžko přístupné ostatním občanům, velký problém představuje nedostatečná úroveň francouzského jazyka. Děti žijící v těchto lokalitách často vyřizují povolení k pobytu svým rodičům a nedochází do školy (povinná školní docházka ve Francii platí pro všechny děti nezávisle na jejich národnosti nebo barvě pleti).
Co naše skupina navrhla?
Naše pracovní skupina měla za úkol navrhnout jeden možný scénář zlepšení sociální efektivity Jardin de Cocagne. Domníváme se, že pravidelné vzdělávání pracovních konzultantů může mít velmi pozitivní dopad na chod zahrady. Pravidelná školení personálu nebo možnost získání oficiálního certifikátu v oblasti sociální práce může zaměstnance motivovat k dalšímu pracovnímu postupu, myslíme si, že jejich pravidelné vzdělávání může také zlepšit pracovní vztahy na zahradě. Znalost odlišných hendikepů zahradníků se nám zdá jako zásadní pro pochopení jejich složité životní situace.
Závěrečné zhodnocení?
Stáž v Jardin de Cocagne mne velmi obohatila, seznámila jsem se se zavedeným sociálním podnikem v oblasti městského zemědělství a zahradničení. Práce sociologa a výzkumníka pro mne byla novinkou: minulý rok v Praze jsem se setkala s prací ve sdružení Zdrojovna spíše z druhé strany, z hlediska vedení projektu. Sociolog výzkumník musí naopak zůstat velmi neutrální a navrhovat přesná, objektivní řešení. Analýzy rozhovorů můžou přinést i nepříjemné závěry, negativní hodnocení je ale také prostor pro zlepšení chodu sociálních organizací. Ředitel Jardin de Cocagne pan Jean-Louis Poillion byl ale otevřený a rozumný profesionál, který vzal naše hodnocení v potaz. Snad se mu podaří sociální podnik udržet na vysoké úrovni a s plným nasazením vkročit do další sezóny.
