Žijeme ve světě, kde moc nad potravinami (naší základní potřebou) má stále užší skupinka lidí, která sleduje své vlastní zájmy. Jídlo, které nám nabízejí, má stále méně chuti i klesající výživovou hodnotu, je infikované, plné chemikálii, zcestovalé. Náš venkov umírá, krajina je vyčerpaná. To je jedna strana mince. Druhá strana mince je rostoucí počet lidí, kteří společně hledají cestu z této situace a snaží se vzít zodpovědnost za potraviny do vlastních rukou. Komunitou podporované zemědělství (KPZ) se rozvíjí po celém světě už od 50. let minulého století a na síle získává v posledních dvaceti letech.
KPZky jsou jedním z nástrojů celosvětového hnutí za potravinovou suverenitu. Zjednodušeně řečeno, potravinová suverenita je právo každého z nás na potraviny z místa, kde žijeme, a to za přijatelnou cenu, vyprodukované šetrně bez ničení přírody, krajiny a venkova. A co je důležité, všichni máme právo určovat, jakým způsobem bude celý řetězec potravin fungovat – od pole až po nás spotřebitele.
KPZ je pak jedním z nástrojů, jak potravinovou suverenitu uskutečnit. Jedná se o dlouhodobé partnerství zemědělců a spotřebitelů, kteří společně sdílejí bohatství úrody i riziko neúrody. Partnerství je často formálně stvrzeno smlouvou, jež zavazuje po určitou dobu dodávat a odebírat produkty – obvykle od několika měsíců až po několik let. Systémy KPZ souvisí se snahou podporovat princip lokálních ekonomik (farmář a spotřebitelé jsou z blízkého okolí). Více o fenoménu najdete zde.
První KPZka u nás vznikla v roce 2008 a několik let byla jediná. V posledních dvou letech se ale zájem o ně začal zvyšovat a dnes existuje asi 20 skupin. Vznikají také zcela nová hospodářství založená a provozovaná komunitou, např. komunitní produkční zahrada KomPot nebo komunitní zahrada Kuchyňka.
Také mezi KPZkami jsou rozdíly. Najdete skupiny odběratelů, kteří si předplácejí svého zemědělce a společně si organizují odběry jeho produkce. Na druhé straně najdete hospodářství, která provozuje a financuje komunita, kde lidé tráví svůj volný čas a pracují společně. Všichni však sdílejí výhody i rizika zemědělského hospodaření. Konkrétní podoba je pak už vždy na domluvě samotných členů skupiny.
Komunitní zahrada, farma nebo statek… není v tom trochu zmatek?
“Čím dál častěji mám dojem, že se slovem komunitní označují i aktivity, kde je míra společného závazku, spolupráce a sdílení minimální.” Míla Hilgertová, KomPot
Hodně se používá v souvislosti s rozvojem zahradničení ve městě. U KPZ, kam spadají i produkční komunitní zahrady (například Kuchyňka), má ale slovo komunitní jiný význam. Komunitní zahrady fungující jako KPZky řeší především zemědělství, mají ve středu zájmu jídlo, společenství, venkov a krajinu. Jde o hledání cesty ze současných celospolečenských problémů souvisejících se zemědělstvím, venkovem, zdravím, ale i tím, jak lidé fungují mezi sebou. Komunitní zahrady ve městě jsou více o veřejném prostoru a jeho využití, o společenském životě a vztazích mezi lidmi v rámci města. Obojí je velmi užitečné, ale je potřeba je rozlišovat, protože jádro věci a problémy, které řeší, jsou docela jiné. Jinak může nastat zklamání, když někdo očekává více méně nezávaznou zábavu, a místo toho se řeší závozy, životní situace zemědělce, kopání vodovodu nebo stavba plotu. Naopak pro někoho může být překvapením, že se v nějaké komunitní zahradě vlastně k pěstování téměř nedostane.
Sdílet zodpovědnost a dělat něco společně (navíc s přínosem pro ostatní, ne jen pro mne) je v dnešním individualizovaném světě něco, s čím moc zkušeností nemáme. Z práce na KomPotu vím, že se to všichni musíme učit a každý z nás si při fungování v rámci komunity musí brousit své hrany – někdo v představě toho, jak má být něco dokonalé, jiný v komunikaci s ostatními apod.
Městské zahrady a KPZky by se ale mohly skvěle doplňovat! Ve městě nikdy nebude produkce dostatečná a pěstování má jiný důvod, než se najíst – řekněme společenský. Taková komunitní zahrada ve městě by ale mohla být skvělým odběrovým místem další KPZky.
Autor: Míla Hilgertová, KomPot
Najděte si v MAPĚ svoji KPZku!
