Prvním mistrem kompostářem, se kterým jsme se v Paříži setkali, byl Jean-Jacques Fasquel a jeho Jardin Santerre v sídlištní zástavbě 12. obvodu. Netušila jsem, že když se vydám hledat jeden z jeho tipů, komunitní kompostér Compos´13, seznámím se s dalším mistrem kompostářem i s novým pilotním projektem kompostovacího domku.
Když máte spalovnu na dosah
Compos´13 je spolek obyvatel 13. pařížského obvodu, kteří se před pěti lety rozhodli, že nechtějí, aby jejich organický odpad dál končil v nedaleké spalovně. Díky participativnímu rozpočtu tak vznikl kompostovací domek, pavillon de compostage. Do projektu se může zapojit až 200 rodin, ale aktivně zde kompostuje asi 80 lidí. Ročně tu zpracují 14-16 tun bioodpadu z domácností, což už je slušné gesto pro planetu. Spolek si nemůže dovolit finančně podporovat někoho, kdo by se o kompostovací domek staral, ale jako dobrovolníci mají pravidelné služby, protože kompost se přece jen sám nepřeháže.
Když obyvatelé rozhodují o projektech radnice
Participativní rozpočet, budget participatif, funguje tak, že v době otevřené výzvy může kdokoliv navrhnout jakýkoliv projekt realizovatelný na území svého města či čtvrti, a to maximálně ve výši nákladů předem stanovených radnicí. Nápady můžou přijít od jednotlivců, spolků, spolužáků z jedné školy, zkrátka kohokoliv. Radnice pravidelně nabízejí podporu těm, kdo si třeba neví rady se sepsáním projektu. Projekt projde následně analýzou radnice, která hodnotí několik kritérií, včetně technické realizovatelnosti jednotlivých nápadů. Aby se zvýšila šance na schválení, některé projekty jsou na popud radnice propojeny či seskupeny. A pak už každý obyvatel může dle určitých pravidel hlasovat (v Paříži může hlasovat každý, kdo tam bydlí, bez rozdílu věku či národnosti). Vítězné projekty si radnice připíšou do svých plánů a postupně se realizují.
Kompostovat komunitně v každém věku
Na náměstí Square Héloïse et Abélard se místní schází dvakrát týdně a já měla to štěstí, že když jsem za deštivého odpoledne našla, co jsem hledala, přicházeli z celého okolí lidé s tmavě zelenými koši na bioodpad. Jejich obsah vysypávali do jedné z kompostovacích komor, vítali další příchozí, prohodili pár slov, tu a tam přidali ruku k dílu, jedna paní s vnučkami napekla a všem nabízela na ochutnání. Začala jsem se na jejich kompostér vyptávat, až mě nakonec místní kompostářky pokročilejšího věku poslaly za chlapíkem, pobíhajícím okolo kompostérů s nářadím, který se mi představil jako Eric Wisniewski, mistr kompostář. Okolo kompostovacího domku bylo rušno, ale rád mi celý projekt představil. Jako svůj hlavní úkol vnímá edukaci a praktickou ukázku toho, že kompostování má smysl.
Úspěšný kompostovací pilot
Jedná se o první pilotní projekt takovéhoto kompostovacího rozměru. Už Jean-Jacques nás zavedl ke komunitním kompostérům ve 12. obvodu, které sestávají z několika samostatně stojících uzavíratelných komor, kam lidé z okolí mohou nosit svůj organický odpad. Musí se nejprve do projektu zapsat, projít zaškolením, co do kompostéru patří a co ne, a pak sem již mohou chodit, kdy chtějí. Jean-Jacques si uvědomoval nevýhody toho, že se tam lidé s podobným smýšlením nepotkávají, nesdílejí, ale na druhou stranu zmiňoval současný hektický život a nereálnost toho, že by se tolik rodin shodlo na jednom čase, který by vyhovoval všem. Ale v Compos´13 to funguje jinak. Místní si zvykli na pravidelná kyblíková setkávání a radnice se rozhodla, že takovéto komunitní domky zrealizuje v každé městské části.
Třináctá komnata? Kdepak, jen spousta komor na třináctce
Kompostovací domek stojí na malém oploceném pozemku a skrývá pod svou střechou nejen nářaďovnu, ale hlavně 6 velkých kompostovacích komor, které jsou vzájemně propojeny snadno přemístitelnými bočnicemi, což je ideální pro kypření a přehazování kompostu mezi komorami. Jedna komora se plní měsíc. Pak se všechny komory přehážou tak, aby komora nejblíž vstupní brance byla prázdná a připravená pro čerstvé odřezky z kuchyně. Komory jsou pro lepší přehled označeny měsícem, kdy se do nich bioodpad střádal. Nejzralejší kompost ještě odpočívá v samostatných kompostérech umístěných vedle domku. A když nastane ten správný čas, zhruba po 9 měsících, každý si může odnést část společného díla a potěšit tak své truhlíky a květináče. Finální kompost je jemně prosátý a to, co neprojde sítem, se vrací zpět do nejnovější komory.
Říkali jste krysy?
Problém s hlodavci řeší skoro všichni, s kým jsme se setkali. I u nás se hledají různá řešení, aby se městské kompostéry, které hlodavce tak lákají, nemusely rušit a obyvatelé tak mohli bez starostí pokračovat ve smysluplném zpracování svého organického odpadu. V Kokoze jsme zapracovali na antipotkaní variantě zahradního kompostéru a v Compos´13 si zase nechali na míru vyrobit důmyslné mříže, které postupně do jednotlivých komor umisťují. Doufají tak, že si hlodavci už nebudou dávat randevu v teple kompostu. Protože komu by se nechtělo lebedit si v příjemném pelíšku, kde pro dobroty stačí jen otevřít tlamu nebo natáhnout pacičku.
Kompost a co dál? Přece komunitní zahrada!
Spolek Compos´13 požádal město o pronajmutí nevyužívaného pozemku ve stejném parku, kde se nachází jejich kompostovací domek. Postupně zde budují komunitní zahradu, kterou budou moci využívat místní obyvatelé i kompostáři. Prozatím se na pozemku rýsují obrysy budoucích záhonů. Asi vím, kam se při příští návštěvě Paříže ve středu odpoledne vydám.
